Analýza protikomunistické propagandy v Boku no Pico

1. 4. 2017, 21:19 | Autor: Meon1845
Meon proniká do tajů geniálního animovaného díla.

Kultovní klasiky přicházejí v mnoha podobách. Od televizních seriálů, přes knihy, až po filmy, vždy si v nich určité publikum najde to své. A v oblasti japonské animované kultury není kultovní klasiky známější či profláklejší než třídílný příběh o lásce, zradě a špíně na lidské duši či oděvu. Zpráv o úspěších v životech mnohých jejich diváků přesahují jakékoli meze chápání obyčejného člověka. Ať už šlo o záchranu života, filosofické osvícení či snad zcela neuvěřitelné prozření, že sledovat čínské animované seriály vlastně nijak neprospívá životu či společnosti, o úspěších tohoto třídílného mistrovského díla je možné psát doktorské práce. Není tedy divu, že se dočkalo takového úspěchu, že se jedná o nejdoporučovanější anime na světě.

Jenže kde je sláva, tam je i snaha hanobit úspěšnost z čisté záště. Možná to bylo i přílišnou hloubkou myšlenek v Boku no Pico, nicméně nějací vtipálci z něj udělali prostý mém. Seriál prozkoumávající všechny lidské ideologie minulosti i budoucnosti se v očích veřejnosti proměnil v prostou pornografii. Neznalci a závistivci z něj udělali monstrum, jež ve spánku děsí naše děti, přičemž tvůrci nic podobného nikdy nezamýšleli. Jejich záměrem bylo být pro děti i dospělé učitelem, mentorem a lektorem. Avšak rozumím, že zbavit se podobného stigma bude velice náročné, v dnešní eseji bych rád čtenářům nabídl jiný úhel pohledu. Na eseji jsem spolupracoval s adminy stránek www.mamradpicuvpen.is a jejím cílem je ukázat protikomunistické ideje zkoumané v prvním díle Boku no Pico. Doporučuji čtenářům, aby při čtení sledovali společně s námi a prošli si osvětou o tomto opomíjeném díle lidského génia.

Již od první minuty je nám nabízena scéna, jejíž smysl by snad mohl být divákovi, který nikdy dříve Boku no Pico neviděl, zjevně unikat. Tak jako u děl podobně geniálních jde však o scénu, která má odměnit vracejícího se diváka a to nejen radostí, že opět vidí své oblíbené postavy v celé své kráse, ale i jemnou symbolikou, jejíž záhadnost skrytá za zjevnou rouškou pohlavního styku však neznamená, že je zcela neuchopitelná. K jejímu významu se ještě později vrátíme, ovšem prozatím si zapamatujte led a kaktus, jež jsou pro význam příběhu zcela neopomenutelné. Proměna ledu v páru značí i přeměnu hlavního hrdiny a okamžitě navazuje na další scénu. V ní sedí jedna z hlavních postav pod cedulí s nápisem „Led“, což má jasně ukázat, že k této přeměně ještě nedošlo a příběh se vrací do minulosti.

Hlavní hrdina Tamocu je nám představen nahlížejíc na lidi užívající si pláže, pohodu a další výdobytky úspěšné kapitalistické společnosti. Avšak jeho pozornost připoutá mladý Pico, stojící na skalách tak nahý, jak jej matka přivedla na svět. Jeho nevinnost postavená do jasného kontrastu s drsnými podmínkami skal, tak daleko od pohodového života, který Tamocu zná. I jemu musí být v tu chvíli jasné, že spatřil špatně vedeného mladíka, jehož okolí požírá jeho čistotu a brání mu nahlédnout na svět z lepšího úhlu. Bílé tričko, přiléhající na Picovu kůži, jen zdůrazňuje pocit dětské nevinnosti v Picově osobnosti. Že Pico pracuje v kavárně Bebe, jež v mnoha evropských jazycích znamená „mimino“, je snad posledním symbolem potřebným k přesvědčení i největších pochybovačů.

Při přechodu do kavárny je nám dáno jasně pohlédnout do podmínek Picova živobytí – byť se zdá být šťastný, jeho strohý oděv, zjevně zděděný po starší sestře z druhé epizody, nám dává najevo jeho chudobu. Picův dědeček je vyobrazením jakéhosi zákeřného kultu, jež Pica zpracovává ke svým potřebám. Jeho zevnějšek sice vypadá přátelsky, jenže si musíte uvědomit, že mu nejsou vidět ani oči, ústa, ba dokonce jakýkoli jiný prvek připomínající lidskou tvář. Takovým lidem prostě nelze věřit. Existují dokonce teorie, že by se mohlo jednat o mimozemského robota, jež společně s mnoha svými souputníky postupně ovlivňuje lidskou mládež pro své potřeby. Avšak pro potřeby této eseje se držme mnohem realističtějšího zasazení a uvažujme o Picově dědečku jako o členu a voliči komunistické strany.

Je příhodné, že ona slavná zmrzlinová scéna se odehrává v autě, symbolu samostatnosti a bohatství v našem kapitalistickém světě. Opět se zde za sexuálním stykem skrývá něco zcela odlišného. Bílá zmrzlina je opět použita jako symbol čistoty a nevinnosti, kterou se Tamocu chystá podpořit. Tamocu se ovšem cítí poskvrněn touto čistotou a rozhodne se udělat další krok – rázně a průběžně do Pica přenést své ideologické postoje. Zmrzlina, která se do té doby neroztékala, jako zázrakem již potůčky stéká po Picově ruce – a zrovna jako led v úvodní scéně, i zde je symbolem proměny hlavního hrdiny.

Po spatření Picovy přirozenosti se však Tamocu setkává s rozhodnutím - je skutečně správné takto proniknout do análů historie jako ničitel myšlenek mladých chlapců. Avšak pak si uvědomí tvrdost svého přesvědčení a odhodlání metaforicky vystříknout do Pica svou ideologii. Není tedy nazbyt a musí se stát dominantním členem diskuse. Tamocuův jazyk svou zručnou promluvou v Picovi probouzí do té doby neznámé pocity a mistrně přivede Pica na pokraj pochopení, avšak cesta za dosažením vyvrcholení příběhu není ještě u konce. Tamocu nepovoluje na vysávání nesprávných ideí z Pica a dokonce si v průběhu rozhovoru i zakouří, aby ukázal svou sebedůvěru. S výkřikem z Pica vystříkne bílá tekutina, jež značí jeho nově očištěný vnitřek i zevnějšek.

Avšak nic dobrého netvrá věčně a přeháňka značí i brzké krátké rozpolcení mezi hlavními hrdiny. Pico dojde k závěru, že pro Tamocua je pouze cílem předání myšlenek, které Tamocu vždy považoval za samozřejmé. Nicméně jejich správnost si Pico brzy uvědomí, zbaví se svého otrockého účesu a při opětovném setkání se Tamocuovým návrhům příliš nebrání, ba dokonce je vítá s radostí. Příběh je ukončen opětovným duševním očištěním Pica zkouškou misionáře a šedesáti devíti. Velikosti Tamocuových myšlenek však není schopen odolat a nechá se jimi odshora dolů zcela naplnit. Svými komentáři při této své proměně tuto představu nadále podporuje.

Díl tímto končí, avšak Picův příběh pokračuje. Pico nikdy nekončí. Pico je věčný. Jen jedinkrát spatřit Pica znamená navěky postihnout život genialitou z jiné úrovně myšlení. Jeho neustálé doporučování není jen mém, který se neustálým opakováním stal únikovou klauzulí pro kohokoli, kdo postrádá vlastní smysl pro humor. Jde o něco víc, dílo překračující meze lidského prozumění, jehož mnohé myšlenky budou odhaleny až v průběhu budoucích tisíciletí.

Komentáře

| 2. 4. 2017, 13:10 | Autor: Monnie

Ďakujem Meonovi, že mi konečne otvoril oči. Neverím, že som doteraz prehliadala genialitu tohoto diela. 
(Vážne, nepite keď budete toho čítať.)

Obrázek uživatele Ādy

| 4. 4. 2017, 08:36 | Autor: Ādy

Opravdu fajné. Jenom, proč Pico a ne Piko?
Jinak menší překlep: "netvrá věčně"

| 8. 4. 2017, 23:53 | Autor: Pan_liška

XD

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <img> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.