Den 12. – Návrat pokémonů – Dvanáct dní anime

A posledním tématem jsou…

V tomhle roce se mi stalo několik věcí, které by si zasloužily poslední zmínku v této mé sérii článků. Od návštěvy Japonska a první cestu do Akihabary, až po ukončení šestiletého překladu Detektiva Conana. Jenže i když první bylo opravdu úžasný zážitek, zatímco druhé spíš úleva z mého programu, existovala jedna série her a anime, která po letech znova připoutala mou pozornost a z jakéhosi důvodu si ji udržela. Která sice rozhodně nebyla tím nejlepším, co jsem v roce viděl, ale rozhodně mi uměla vykouzlit úsměv na tváři. Napínat by vás nemělo smysl, protože jste si to už přečetli v nadpisu, samozřejmě se jedná o Pokémony.

Nejdříve sice přišlo anime XY, které mě zaujalo vynikající animací (a Serenou), ale Pokémoni nejsou jen otázkou animovaného světa. Protože tenhle rok vyšly dvě hry s těmito malými příšerkami – jedna dobrá a Pokémon GO. Pokémon GO byla definice promarněného potenciálu, který zabila neschopnost týmu Nianticu. Byť nejprve přišel výbuch popularity jako u ničeho jiného předtím, většina hráčů už měsíce aplikaci nezapla, ať už kvůli nedostatku nového materiálu nebo nutnosti nachodit stovky kilometrů, aby se člověk kamkoli posunul. Pro mě se konečnou stalo zvyšování náročnosti na baterku, které mě nutilo do školy nosit nabíječku na mobil, protože už jen půlhodinová cesta tam znamenala kompletní vybití.

Na druhou stranu Pokémon Sun bylo skvělé. V podstatě se stále jedná o pokémonní RPG hru, a pokud vás nikdy předtím podobné hry nebavily, pak ani Pokémon Sun/Moon úplně váš názor nezmění. Mě ale okouzlil tým Skull, místní banda záporáků, který se hned vyšvihnul na moji nejoblíbenější záporáckou organizaci, protože byli vlastně úplně neschopní. Většina členů byla akorát špatně vychovaná skupina mladých lidí a jejich snaha dosáhnout aspoň něčeho v sobě měla dětinské charisma. Bylo to jako sledovat pětileté dítě, jak se snaží ohromit maminku. Tým Skull měl osobnost, většinu hry je nikdo nebere vážně, a tím si mě získali víc než jakákoli jiná skupina záporáků před nimi. Byli prostě tak trapní, až byli hustí. #TeamSkull4Life

Ke zbytku hry jen krátce… Příběh je fajn, nic vyloženě úžasného, ale na rozdíl od ostatních Pokémoních her jsem se aspoň o příběh staral. Některé postavy jsem si opravdu oblíbil, jiné bych škrtnul úplně, jako například jednoho z rivalů - Haua, který je celou hru prakticky k ničemu. Systém ostrovních zkoušek byl mnohem zajímavější a provedený hravěji než klasické stadiony. Hru jsem dohrál za tři dny a opravdu se mi líbila.

Než vás ovšem unudím povídáním o hrách, vraťme se k anime. Své názory na sérii XY jsem už vyjádřil ve své recenzi a těším se, až si někdy hodím maraton XYZ. Oni vlastně Pokémoni ani v jednotlivých epizodách sledovat úplně nejdou, na to se tam většinou stane příliš málo. K anime bych se chtěl vyjádřit ke dvěma věcem -  nejprve k otázce Sereny a poté k novým vzhledům postav v anime Sun and Moon. Od jednoho kamaráda se mi totiž dostalo otázky, co se mi na ní tolik líbilo. Vždyť i ostatní Ashovy společnice měly nějaký cíl a sen, tak co je na Sereně tak zvláštního? Tehdy jsem mu nechtěl příliš spoilerovat, ale protože tady stačí varování, pak se tu rozepíšu. Pokud jste neviděli 60. epizodu anime XY a vadí vám spoilery, pak přeskočte příští dva odstavce.

V tom díle totiž Serena nastupuje na své úplně první představení. K tomu směřovaly všechny na ni zaměřené díly, byl to její velký moment. A všechno to vypadalo dobře – sice byla nervózní, ale dle všeho se zdálo, že se jí bude dařit. Dokonce i teoreticky se ten moment zdál jako úspěch, kamera skrývala všechno, dokud nebylo zapotřebí to ukázat, aby v člověku vyvolala napětí. Jenže co se mně zdálo jako dobré zakončení její příběhové ságy se v mžiku zvrtlo, když na pódiu její pokémon zakopl o vlastní stuhu, což ji nejen stálo jakoukoli šanci na výhru, ale navíc ji veřejně ponížilo před neskutečným davem lidí.

Animační studio Pixar má 22 pravidel, kterými se řídí jejich příběhy. Prvním z nich je: „K postavám chováme respekt za jejich snahy, ne jejich úspěchy.“ Sledovat postavy uspět je nuda. Když víte, že hrdinové vždy překonají vše, co je před ně postaveno, brzy to ztratí šťávu. Na druhou stranu vidět postavu zcela selhat, padnout co nejhlouběji je pro ni možné, ale následně se vzchopit a zkoušet to dál – to pro mě Serenu udělalo tak zajímavou postavou. 60. díl byl proveden tak, že jsem to vůbec od Pokémonů nečekal, ale vyvolal ve mně nadšení, které mě donutilo zhlédnout i zbytek série XY. V takovém duchu se vlastně táhla celá série – kdykoli jsem už uvažoval o dropu, stalo se něco natolik zajímavého, že jsem pokračoval. Jenže tohle byla tak důležitá chvíle, že jsem už s Pokémony zůstal až do konce.

Nové návrhy postav v Sun and Moon vyvolaly zhruba stejnou reakci, jakou mají na obrázku Ash a Pikachu. Lidi neradi změnu a i já jsem pochyboval. Jenže stačilo vidět pár dílů, aby mi bylo jasné, kam se změnou směřovali. Všechno se hýbe, animace je mnohem expresivnější a méně detailnější postavy tomu vypomáhají. Na rozdíl od většiny anime, kde většinu dílu sledujeme akorát pohybující se pusy na statickém pozadí, tady se ničeho podobného naštěstí nedočkáte. Tvůrci se rozhodně snaží, aby se všechno hýbalo co nejzajímavěji, a akčním scénám to bezpochyby pomáhá.

Jestli si sérii oblíbím tolik jako XY, to už je otázka jiná, nicméně Pokémoni si v průběhu letošního roku neustále drželi mou pozornost a jsem rád, že si opět užívám něco ze svého dětství. 

Datum:
24. 12. 2016, 16:02
Autor:

Komentáře

Obrázek uživatele Ādy

| 26. 12. 2016, 12:48 | Autor: Ādy

Článek parádní!! Měl bych otázku, které všechny série jsi viděl a hry jsi hrál všechny? Myslím adventurky

Obrázek uživatele Meon1845

| 26. 12. 2016, 18:07 | Autor: Meon1845

Neviděl jsem všechny série, pouze Kanto, závažnou část Jhota a XY. Prostě mě to příliš nebavilo, dokud tam nebyla ta skvělá animace, kterou mě ohromilo XY.

Hry na druhou stranu hraju už od dětství a baví mě pořád. Hrál jsem Yellow, Silver, Crystal, Sapphire, Emerald, Diamond, Black a Sun. XY jsem přeskočil, protože jsem v té době neměl konzoli, na které to hrát, ale hodlám to někdy v budoucnu napravit, i když jsem o XY jako hrách moc dobrého neslyšel. Potom jsem hrál první Mystery Dungeon, ale ty další mě zas tak moc nebavily. 

| 30. 12. 2016, 20:56 | Autor: Benji

 Nový vzhled Ashe byl jako rána do ksichtu, ale dalo se to přežít. Ale ovšem to jeho chování, pokemony jsem sledoval průběžně, respektive po konec 3 serie jsem viděl každý díl (ale to bylo už dávno), ale i tak se mi zdálo, že Ash duševně trochu vyspěl po každém finálním stadionu a tak. A to samé pikachu. Aby pikachu mohl být stále Ashův hlavní pokemon, musel dělat progres, naučil se útoky, které měl umět jen Raichu, a úplně se dostal na nový lvl. Jenže (a teď mini spoiler) když se v prvním díle Sun objeví proti němu a Ashevi nějaký low divoký pokémon, který kolem sebe máchá rukama, tak oba dva utíkají jako dva poserové, a přitom by stačilo aby pikachu udělal bleskový útok, pak boltový útok a nakonec železný ocas, Ash hodil pokebal a jééé nový pokemon.A pak celá ta demence, když pikachu závodí v plavání s vodním pokemonem a nečekaně prohraje a Ash se tomu diví... Hrozně mi to připomíná první sérii, kdy se Ash divil, že nemůže použít bleskový útok proti Onixovi, ,,Ketrpí" použít proti ohnivím pokemonum a tak. Kde se poděli Ashovi znalosti o pokemonech, kde se poděly jeho zkušenosti po všech těch x-letých cestách, které asi trvaly jen týden, neboť Ah má pořád deset. Prostě mi to příjde jako zbytečný polorestart série, s novou grafikou, který už neví čím zaujmout, tak tam dají černého prof. Ouka, Ashovi přidělí harém, dají tam +- cool redhead negra. Zní to jako bych to jen hejtil, ale opravdu to bortí celou mou úctu k sérii, která sice byla repetetivní jak bulshit, ale byla to taková ta jistota, na kterou ses mohl spolehnout :/ 

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <img> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.