Platinum End Kniha 1 / Manga

Nejnovější počin autorů Zápisníku smrti a Bakumana. Povedlo se i po třetí?

Když mi přišla první kniha nové série od autorů Bakumana a Death Note, myslel jsem si, že si přečtu pár stránek a nechám to na jindy, zrovna jsem měl totiž rozečtenou jinou knihu. Všude jsem četl, že Platinum End už nedosahuje kvalit svých předchůdců, a tak jsem příliš neočekával. Ovšem ten večer to dopadlo tak, že jsem svazek nenasytně zhltl naráz. 

Platinum End, třetí spolupráce dvou ostřílených autorů, která začala vycházet v roce 2015, se nevydává neprobádaným směrem jako jeho předchůdci a hojně čerpá motivy ze Zápisníku smrti, ale i z dalších titulů, jako je například manga Mirai Nikki od autora Sakae Esuna či Parazit od Hitoši Iwaakiho. Troufnu si vyřknout myšlenku, že má toto dílo ambici do jisté míry převyprávět příběh Death Notu alternativním způsobem.

 

Death Note nám představuje antihrdinu Lighta Jagamiho, studenta střední školy, kterému v životě vše vychází, a to až příliš snadno. Je pýchou rodičů a školním premiantem. Paradoxem je, že příliš snadný život jej ubijí, hledá opravdovou výzvu, protivníka, jenž by mu byl roven. Mirai Kakehaši, hrdina Platinum End, je Lightův protiklad. Nežije dokonalý život s dokonalou rodinou a už vůbec by mu nehrozilo, že by se ve svém životě nudil. Jeho rodina zemřela při autonehodě a jeho pěstouni ho fyzicky a psychicky týrají. Zatímco Light byl ubitý životem, protože nepoznal neštěstí, Mirai touží přesně po takovém životě, jaký Light na počátku měl, ale ubíjí jej realita života, která ho nakonec dovádí až k pokusu o sebevraždu. Tu mu na poslední chvíli překazí anděl Nasse. Podobně jako smrtonoš v Zápisníku, i tady andělská dívka dává hlavnímu protagonistovi sadu schopností a doprovází ho na jeho cestě příběhem.

Schopnostmi jsou konkrétně šíp: „Láska, taková láska, že o tebe budou lidé pečovat tak, jako o tebe pečovala tvá rodina“, který způsobí, že se do vás osoba na 33 dní zamiluje a je vámi natolik posedlá, že s ní můžete neomezeně manipulovat, včetně pokynů jako „zabij se“. Druhý magický předmět, který hrdina získá, je pár křídel: „Svoboda, možnost být kdekoliv na světě, namísto abys byl otrokem svých pěstounů“, jenž je v praxi jakousi kombinací super rychlosti a létání. Protagonista se dozvídá, že je jeden ze 13 vyvolených, z nichž bude za 999 dní vybrán následník trůnu samotného boha světa. Jagami své schopnosti neváhal použít, aby se zbavil nepohodlných lidi, dosáhl svých cílů a tak se stal pomyslným bohem jím přetvořeného nového světa. Mirai nemá ambice stát se bohem, nemá ani ambice své schopnosti příliš zneužívat, ale je si vědom, že ne všichni vyvolení mají stejně čisté úmysly a své schopnosti bude ještě potřebovat. Následující příběh nám tedy ukáže, jakým způsobem zasáhne do souboje o boží trůn.

První pocity, když jsem Platinum End rozečetl, byly „jsem zpátky“. Jak už jsem se rozepsal výše, manga velmi těží z Death Notu, a to natolik, že budete mít pocit, že jste ve známém světě, kde se jen trochu změnila pravidla a hra zůstala stejná. Ovšem nejzajímavějším faktem je, že hráč se tu hru tentokrát rozhodne dohrát úplně jinak. Pokud jste Zápisníkem nepolíbení, o nic nepřijdete, jen vám začátek bude možná připadat krapet zkratkovitý, protože se tu částečně staví na již zavedených prvcích. Někdo by mohl namítat, že se tedy jedná o pouhou kopii staršího brášky. To by bylo ovšem hrubé nepochopení. Japonci mají vnímání inspirace posunuté trochu dál než my Evropané. Tam, kde Evropan vidí vykrádačku, Japonec spatřuje možnost obohatit funkční koncept. Variace a zdokonalovaní těch stejných prvků jsou pro japonské umění typické. 

První kniha nám tedy představuje staronový svět, v němž pomalu odkrýváme jeho mytologii. Představují se postavy, pomalu zjišťujeme jejich rozestavení na šachovnici. Nejvíc prostoru má logicky hlavní postava, která prochází v průběhu celé první knihy postupným vývojem. Kniha vás od začátku nenechá vydechnout, pořád se něco děje, snad jen na začátku šlape na plyn až příliš. Cugumi Óba je zkušený scénárista a ví, jak šokovat nečekanými zvraty, umí pracovat s napětím a mysterióznem. Jeho kolega Takeši Obata opět famózně zvládá kresbu, jejíž styl se po Bakumanovi plně vrací ke kořenům Zápisníku smrti. Už tehdy žánr šónen ždímali naplno, zde už zachází na hranici se seinenem. Autoři se nebojí ukázat násilí, krev ani nahotu. Kresba je opravdu precizní, stylizovaná do realistična. Každá postava je propracovaná do posledního doplňku oblečení. Výjevy z ulic velkoměsta jsou dechberoucí a pohlcující, budovy vypadají naprosto realisticky. Andělé jsou zase kresleni jaksi nadpozemsky, jako by do tohoto světa vůbec nepatřili. Kresba patří rozhodně k highlightům knihy. 

Za zmínku stojí i anglické vydání od nakladatelství Viz, které má klasický formát o něco menší A5, což je o kousek větší než například Zápisník smrti od našeho vydavatelství Crew. Příjemným překvapením bylo, že cover knihy je foilový, naopak zamrzelo, že v knize není ani stránka bonusového obsahu.

Sečteno podtrženo, první kniha nabízí mnoho známého. Nepřináší sice žádné revoluční nápady, přesto je to velmi nadprůměrná zábava, která rozkopává dveře do nového příběhu. Jako úvodní kniha to tedy funguje, do budoucna bude potřeba stát více na vlastních nohách, roztáhnout křídla a vydat se do méně probádaných končin.

Hodnocení
8.0/10
Hodnocení čtenářů
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10
Průměr: 5.6 (91)
Datum:
4. 7. 2017, 20:26
Autor:

Komentáře

Obrázek uživatele Ādy

| 7. 7. 2017, 10:40 | Autor: Ādy

První svazek přečtený už od doby vydání Vizu a mohu jenom s Tebou souhlasit, naprosto jsi vše vystihl.

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <img> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.