Haikyuu!! 3. série / ANIME

11. 12. 2016, 21:08 | Autor: Toren
Sportovka, která překonává všechny překážky.

Máme nekonečné množství titulů. A mezi němi existuje i pár sérií, u kterých se většinou všichni shodují. Příběhy, kdy tajíte každou epizodou dech, pištíte jak malé holčičky a trháte věci ve svém okolí nervozitou a napětím. Zažíváte u nich okamžiky nesmírné radosti, bolesti a smutku. Jsou to série, kde by se dalo celkové hodnocení shrnout do jedné jediné a přesto všeříkající věty. Napálit jim výstižné čísílko či procentuální maximum a mít hotovo. Jenže... i přesto, že anime Haikyuu!! tohle všechno splňuje... myslím si, že si zaslouží něco mnohem víc. Je potřeba vědět, proč je tak vysoko nad ostatní produkcí a proč nemá ve své kategorii žádnou pořádnou konkurenci. Ano, dámy a pánové, Haikyuu!! je pecka, o čemž není absolutní pochyb. Ale v čem tkví jeho největší síla?

Člověk by mohl říct, že vytvořit desetiepizodní sérii o jednom jediném volejbalovém zápase je čiré bláznoství a já sám jsem měl velké obavy, zda studio I.G Production dokáže v rukou udržet tempo a scénář dostatečně pevně, aby se celá struktura nerozpadla jak domeček z karet. Vždyť se musí objevit nějaká hluchá místa nebo jasně viditelná výplň, ne? Jenže bravůrně položené základy byly už v samotné manga předloze, kde si autor Haruichi Furudate udržel čistou mysl a nenadělal žádná zvěrstva. Možná to zní banálně, ovšem... pokud máte opravdu vydařenou a dobře rozfázovanou předlohu, tak máte jakožto animační studio z poloviny vyhráno. Pak už jen stačí, abyste ve svém oboru uměli a jedno z nejpovedenějších anime je okamžitě na světě. A pro nejlepší adaptaci to taktéž platí. Takže ano, celá třetá série se točí kolem zápasu Karasuna proti Shiratorizawě, ale všechno dělá tak perfektně dobře, že konkurence bledne závistí - a vlastně by i měla. 

Už v momentě, kdy zapnete první epizodu, tušíte, že sledujete něco výjimečného. A to jde pořád jen o pouhý školní zápas mezi dvěma týmy, proboha! Jenže každičká scéna, dialog, animační detail a hudební podkres je tvořen s takovou přesností, aby zapadaly do širší kompozice a perfektního celku. Vyprávěný příběh, stvořené postavy a vybudovaná atmosféra zkrátka dýchá a žije ve svém fiktivním světě a vy ani na okamžik nedostanete pocit, že je něco špatně. Funguje to na všech rovinách, kdy i pocitově sebemenší interakce mezi dvěma postavami je napsána s uvěřitelností a láskou. A to je ta největší síla Haikyuu!!. Nejde o sérii, která chce primárně šokovat zvraty či tragédií. Nejde ani o sérii, která cíleně sází na originální postavy či nikde neviděné nápady. Vždyť jejím cílem není podat sportovní komedii či dostat vás do kolen s nesmírně opulentní akcí. Ne... Haikyuu!! všechno předává zcela přirozeně a nenásilně. Jako by to tak zkrátka mělo být a nijak jinak by to nemohlo fungovat. Všechny tyhle propriety má nabalený v sobě a vyrovnaně v plných dávkách vás strhává kousek po kousku, scénu po scéně, dokud tomu naplno nepropadnete. A věřte mi, jste bez šance.

Už jen když se zaměříme na charaktery, které jsou tak uvěřitelně a lidsky vyobrazeny, že i ten nejhorší z nich je natolik dobře napsanou postavou, že se tomu jen těžko věří. Karasuno je jednoduše řečeno tým, kdy nemilujete jedince, ale celou partu se vším všudy. Což platí nejen pro nejhlavnější hrdiny, ale i pro ty vedlejší, jenž prožívají chvíle radosti a smutku spolu s vámi a jejich scény mají sice menší dopad pro celkovou situaci, ale jsou tam, fungují a mají své opodstatnění. A bez nich by to bylo téměř poloviční. Jen málokdy se stane, že sportovní série využije víc jak pět-šest hlavních postav týmu. Tady se na to myslí a každý dostává svůj velký highlight, velký okamžik, svou scénu, na kterou nikdy jakožto diváci nezapomenete. A takový Tsukishima si prošel tak silným vývojem, že se budete ke konci umívat jak sluníčko nad hnojem.

 U sportovek bývá zvykem, že se autoři, potažmo studia, snaží i konkurenční a nepřátelské týmy napsat tak, abyste ve skrytu duše fandili i jim. No a Haikyuu!! samozřejmě není výjimkou. Platilo to jak v obou předešlých sériích, tak i v téhle nejnovější. Shiratorizawa sice nemá tak emocionálně přitažlivé a blízké postavy, přesto věřím tomu, že si vás získají. Je jedno, že jde o profíky ve svém oboru, že dělají daleko méně chyb a jsou o něco chladnější a preciznější ve volejbalové hře. Díky krátkým a úderným flashbackům si vás budou pomalounku krást pro sebe, až se najednou přistihnete u toho, jak zatínáte u jejich podání pěsti. A tomu se říká perfektní práce s charaktery! Ale vážně, o jednolitých postavách by se dalo napsat desítky a desítky řádků, což však není účelem této recenze.

Pokud chcete odvyprávět skutečně silný příběh plný emocí, nesmí chybět ani dobře vybudovaná a vhodně zvolená atmosféra. A tady Haikyuu!! předvádí takový koncert, že husí kůže z vás nesleze až do samotného finále. Ať už jde o fenomenálně zpracované akční pasáže, tak přestřelky dialogů mezi charaktery, či nemluvné a přesto výstižné pasáže... tahle série vás chytí a nepustí. Tam, kde Kuroko sází na kinetickou a moderní akci, Ippo na epické výjevy, Slam Dunk na skvělý humor či YowaPedal na horkokrevnou zábavu, tam Haikyuu všechno zmíněné bere pod křídla a vyzdvihuje tu vůbec nejdůležitější vlastnost sportovek - lidskost. A díky tomu právě atmosféra funguje na jedničku a rezonuje ve všech možných případech. Nesledujete totiž žádné hrdiny, pouze kluky, jenž vypotili krev kvůli tomu, aby něco v životě dokázali. Čemuž nelze říct ne.

Ale aby bylo jasno, Haikyuu sice má perfektně navozenou atmosféru a dobře načasové scény, ale nebojí se i lehce zpomalit a zažertovat. Chemie mezi týmem funguje i z toho důvodu, že si ze sebe umí sami udělat legraci a dráždit se. A to platí jak pro Karasuno, tak pro Shiratorizawu. A na rozdíl od spousty jiných titulů ví, kdy onen humor použít a nenarušit tím tempo či již zmíněnou dramatickou atmosféru. A abych nezapomněl - málokdy se podaří tak skvěle vystihnout dané scény za pomocí metafor a snových sekvencí, takže palec vysoko vzhůru za tyhle nápady!

V dnešní době mi až skoro přijde, že hodnotit samotnou animaci bývá tak trochu zbytečností. Přeci jen, osmdesát procent titulů má za sebou velká studia, jenž umí i za malé prachy vytvořit pořádnou podívanou a tam, kde Bones experimentuje jak divé a Madhouse sází na jednu opulentnost za druhou, tak tady máme studio I.G production, které ve sportovkách zkrátka umí chodit. A ano, Haikyuu!! vypadá naprosto fenomenálně a sexy. Troufám si tvrdit, že právě I.G. se povedl husarský kousek (podobně jako u YowaPedal či Shingeki no Kyojin) a udělal celou sérii ještě o level krásnější a přitažlivější než je v původní předloze. Paleta barev je široká a dokáže rozjasnit potřebné sekvence zatraceně efektně, což platí i pro naopak temně laděné a vystínované scény, jenž splňují svůj účel. Ovšem akce samotná... ta je stručně řečeno tak božsky nasnímaná, že bere dech a vlastně vše, co brát může. Skutečně precizní práce s kamerou, úhly, fázováním, tempem a gradací. Kinetika proudí nejen po hřišti, ale i v charakterech, letícím míči, divácích a vlastně i ve vás samotných. Několikrát jsem se přistihnul jak se nakláním spolu s postavami či lehce hýbu rukou při odpalu míče. Je ohromující, jak může sportovní utkání šokovat a strhnout. Nebojím se říct, že akční pasáže tu jsou daleko přehlednější a zajímavější než v devadesáti procentech akčních shounenů. Aneb i tady Haikyuu ukazuje, že nemá v žádné kategorii viditelné slabiny a všechno tak dokonale souzní, že výsledek je zkrátka tak zatraceně dobrý, že mu nemáte a nechcete vůbec nic vytknout.

Co se týče hudby, tak bych se jen a pouze opakoval. Asami Tachibana a Yuuki Hayashi opět díky hudebnímu podkresu zesynchronizovali scény do úplného fungujícího celku a tím jí dali krásnou tečku na závěr. Ono, spousta lidí si to nemusí uvědomovat, ale hudba je velmi důležitým prvkem, který zkrátka musí fungovat, jinak se celé dílo může snadno rozpadnout. Ale tihle dva odvedli opět neskutečně chválihodnou práci. Není divu, že Boku no Hero Academia či Owari no Seraph mají tak úžasnou porci skladeb, když se na nich podílela právě tahle dvojice. A stejnou chválu může pět i na dvojici skupin Burnout Syndromes a NICO TOUCHES THE WALL, kdy mi jejich písně Hikariare a Mashi Mashi budou ještě nějakou dobu znít v hlavě. Co víc, Hikariare je nejen hudebně úžasná, ale i po stránce animační a nápadové velmi okouzlující. Zkrátka několikátá výhra po sobě, která utvrzuje fakt, že na Haikyuu!! dělají jen a jen nadaní lidé. A tak to má být.

Nechci říkat, že Haikyuu!! nemá žádnou chybu. Určitě existuje spousta lidí, jenž nesedí delší zápasy, vadí jim nějaká postava nebo zkrátka nepovažují sportovní příběhy za nijak dobré, ovšem já sám považuji Haikyuu!! za klenot všech klenotů a monstrózní ukázku skutečnosti, že i sportovní série může nakopat zadky všemu, co jsem doposud měl možnost vidět. Tahle série má přesah do všech žánrů a z každého z nich si vzala ty nejlepší možné ingredience. A ano, druhá série byla pravděpodobě o kapánek dramatičtější a vyváženější, ale vzhledem k situaci a výzvě, které musela třetí série čelit... vyšla z hlavou tak vysoko, že je pro mě králem celého roku (ano, HeroAca je druhá). Takže... existuje snad lepší důvod, proč to nezkusit?

Hodnocení
10.0/10
Hodnocení čtenářů
12345
678910
Průměr: 7.8 (90)

Komentáře

| 12. 12. 2016, 20:31 | Autor: Mato

Neviete či bude aj ďalšia séria jako dúfam že áno . Manga je dobrá ale anime je anime . 
Jo a TENDOOO FUCKING SATORI :D topka

Obrázek uživatele Toren

| 14. 12. 2016, 21:20 | Autor: Toren
Stopro bude. Jen si musíme počkat. Manga nemá velký náskok...

| 14. 12. 2016, 01:51 | Autor: Duval

Torene velmi povedena recenze. Nenudila mne ani jedna veta a to se u tolik dlouhych clanku nestava casto. Jen tak dal tesim se na dalsi.

Obrázek uživatele Toren

| 14. 12. 2016, 21:21 | Autor: Toren
Díky moc, opravdu si toho cením. Musím říct, že jsem se fakt snažil, takže jsem rád, že se ti líbila! Hned mám chuť napsat další! Díky moc!
Obrázek uživatele HanisSup

| 15. 12. 2016, 17:38 | Autor: HanisSup

Bro,
Ty víš co cítím k Haikyuu a celkově ke sportovkám a jsem rád za tuhle recku. Jen jsem jí četl tak jsem měl husí kůži. Nejvíc mně bavil Tendo, který měl jak skvěle napsanou postavu tak interakci s Karasunem. Jen škoda úmrti dabéra Ukaie. Ten nový zní více jako jejich otec. Nevím jestli to je na škodu nebo ne. Pro mně nejlepší scéna je v 8. nebo 9. díle kdy nikdo z únavý už nemůže a Ukai zařve že , volejbal je o tom dívat se nahoru a ne dolů. ještě jednou díky za tuhle recenzi a těším se na další :)

Obrázek uživatele JKczech

| 16. 12. 2016, 00:34 | Autor: JKczech

Super recenze ^^ jen tak dál :P 

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <img> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.